den 7. čtvrtek

No tak jsme se vrátili.

Všichni zdrávi. Šťastní a bohatší o další životní zkušenost. Věřím, že tohle je bohatství, které si nesete s sebou navždy. Děti na školku v přírodě jistě časem zapomenou, ale uvnitř jejich dušiček bude někde v hloubi světýlko, které jste v nich rozsvítili. V tomto věku, jsou to jejich čisté myšlenky, emoce a objevování, které nás znovu a znovu překvapují. Již počtvrté hodnotím školku v přírodě a pokaždé je to jiné, a přesto velmi podobné. Je to dětmi, které jsou Vaším obrazem. O to víc, když jsou bez Vás, a musí se porvat s fungováním v kolektivu, při hrách, se samotou, radostí i steskem. Při usínání i probouzení být bez Vás, jim nejdražších. A zvládají to opravdu dobře. Bez přetvářky. Řeknou rovnou, co je trápí a dají najevo okamžitě svojí emoci. Je to opravdu dechberoucí zážitek, být při tom. Vaše děti jsou jedinečné bytosti, které Vás potřebují nejvíc na světě. Věřím, že vy jim dáváte to nejvíc, co můžete a umíte. Na rodičovství patent neexistuje a nikde se neučí. A když už se budete zlobit, vzpomeňte si, jak jste se cítili, když jsme po týdnu přijeli. To by Vás mělo hřát pokaždé. I když jednou vyrostou a neuvidíte je třeba pár měsíců. Vždy zůstanou těmi malými křehkými dušičkami, které se vrátily po týdnu bez Vás, mnohdy poprvé v životě.
Děkuji Vám Iveto, Věro, Báro, Martino a Lucie. Děkuji, že jste nás sebou vzali a dali nám důvěru. Děkuji, za to jak přistupujete k dětem. Jak je necháváte rozvinout. Jak úžasně řešíte jejich spory a sdílíte jejich radosti i smutky. Jste skutečné průvodkyně našich dětí. A to nejen vy čtyři, ale Vy všechny, se kterými jsem se za čtyři roky potkal. Protože školka není výchovný ústav. Neměla by jím být. Měla by respektovat dětskou osobnost a napomáhat nám uvědomit si, že jsme to my rodiče, kdo nese zodpovědnost. Naše děti jsou NAŠÍM obrazem, a ne obrazem školky, do které chodí. Stojí za to se nad tím zamyslet.

Přeji Vám všem krásné léto za sebe, i za zdravotnici Vendulku, respektive klauna Vendelína.

Pavel Čermák a Vendula Čermáková